Dada Klementová

Narodila jsem se v Brně. Díky předvídavosti rodičů jsem už v 6 letech začala na hudební škole s klavírem. Dodnes mám v paměti obrázek, jak mě přede dveřmi klavírní třídy chytil záchvat vzteku a jak mě, řvoucí a kopající, za jednu ruku maminka a za druhou teta, táhnou přes práh. Nevím, co mě to tenkrát popadlo, nechtěla jsem vůbec dovnitř. Dnes jsem ráda, že mě přemohly. Začala jsem se učit na ten zvláštní hudební nástroj, co někdy vypadal, jako by cenil zuby.

Dada KlementováCvičení mě dost často nebavilo, ale přišly chvíle, kdy mě klavír začal poslouchat a vydávat ty tóny, které jsem si přála já sama. Co mě bavilo vždycky, bylo vymýšlení melodií a zkoušení vlastních nápadů. Že se tomu počínání říká improvizace, jsem se dozvěděla o hodně později, snad až na konzervatoři.

Když se podívám zpátky, myslím,že velký vliv na mě měl maminčin tatínek, František Střelec. Říkali jsme mu stařeček. Člověk, kterému vzali r. 1948 majetek (hotel v Račicích u Vyškova), tvrdě pracující jako dělník v místním kamenolomu. Plný legrace, vždycky ochotný s námi dětmi komunikovat a hlavně typický muzikant samouk. Údajně navštívil pouze 2 vyučovací hodiny v hudební škole. Hrál v kostele na varhany, s místní kapelou na vesnických zábavách po celém okolí Račic, na pohřbech, svatbách a u ochotnického divadla na různé nástroje: klavír, harmonika, baskřídlovka, buben — co bylo potřeba. Uměl snad na všechno, co vzal do ruky. Kromě toho rozepisoval krásným, pečlivým rukopisem party muzikantům. Měli se stařenkou dvě dcery — moji maminku a tetu Vlastu, která studovala na brněnské konzervatoři klavír a „infikovala“ mě v pravý čas písněmi Jaroslava Ježka.

Hudební vzdělání jsem zakončila absolutoriem brněnské Konzervatoře — obor klavír u profesorky Ivany Stanovské. Hned na to se naskytla příležitost — místo korepetitora baletu Janáčkova divadla v Brně. Pro klavíristu tenkrát práce dost náročná, psychicky i fyzicky. Rozhodně to nebylo to, čemu bych se chtěla dlouhodobě věnovat, ale ujasnila jsem si za 4 roky v divadle spoustu věcí, které bych asi na škole nezískala.

Hledala jsem další možnosti. Udělala jsem konkurz a vrátila se tak zpět na konzervatoř, tentokrát mezi pedagogy. Zpočátku jako korepetitorka u baletu, postupně mě zlákalo hudebně-dramatické oddělení, kde jsem našla konečně možnost hrát hudbu, která mě silně přitahovala. Jaroslav Ježek, Suchý & Šlitr, šansony, možnost vlastní tvorby a práce s budoucími herci ochotnými tvořit a improvizovat — to bylo konečně něco, čemu jsem ráda věnovala o hodně víc času, než bylo oficiálně potřeba.

V roce 1991 jsem přešla na Divadelní fakultu JAMU (oddělení muzikálového herectví), kde působím dodnes — hlavní náplní je ansámblový zpěv. Práci se studenty věnuji hodně energie, ale stojí to za to. Snažím se je přivést k různým hudebním stylům a improvizaci, píšu pro ně i vlastní hudbu, upravuji jim do vícehlasu zajímavé skladby.

Můj muž Jirka má mimo svoje zaměstnání technického zaměření velkého koníčka — hudbu. Nejen jako pasivní posluchač, ale zabývá se už mnoho let natáčením nekomerčních projektů. Postupně se mu spolu s kamarádem Františkem Nečasem podařilo vybudovat nahrávací studio Pivox, které má v hudebním světě slušné jméno. Díky jemu mám šťastnou možnost realizovat veškeré svoje nápady a projekty. Máme spolu dceru a dva syny.

Kolem roku 1978 jsme založili rodinnou kapelu s názvem CKK Band (klavír, můj muž — bicí, sestra Eva — zpěv a její muž Jaroslav — kontrabas). Občas jsme zapojovali do hry i děti. Repertoár tvořily nejdřív písně Suchého a Šlitra (ty hrajeme doposud), koledy z našeho kraje (vydali jsme je i na CD) a ve spolupráci s Nostalgia kvartetem, později s kvartetem Járy Cimrmana (pokaždé pod vedením Jana Beránka) skladby patřící do zvláštní kategorie s názvem Hudební humor.

V roce 1998 mě potkala nádherná událost — zkusila jsem si zaimprovizovat s Quakvartetem. Našla jsem v něm radost, která trvá. Ze vzájemné komunikace s lidmi, kteří jsou mně milí a blízcí nejen hudebním myšlením, z hudby společně vytvářené i z dalších spřízněných duší, které naše hudba přitahuje.

Autorská tvorba

písně, komorní skladby, hudba ke krátkým filmům (ekologická tematika)

scénická hudba

  1. W. Shakespeare: HAMLET (rok 2000, absolventské představení studentů muzikálového herectví JAMU, režie Jana Janěková)
  2. Patrick Marber: NA DOTEK (rok 2000, režie Jana Janěková, nahráno ve studiu Pivox se souborem Quakvarteto, doposud uvádí Národní divadlo v Brně na Malé scéně)
  3. Pavlína Hoggard: VZNEŠENÉ VÁŠNĚ — JINDŘICH VIII. A JEHO 6 ŽEN (rok 2003, absolventské představení 2004–2005 v divadelním studiu Marta, režie Jana Janěková)

Diskografie

  1. POKOJ, ZDRAVÍ, POŽEHNÁNÍ (úpravy koled z Brněnska, Horácka a Slovácka (1994, studio Pivox) — CKK Band)
  2. HOSTÉ NA ZEMI — úpravy písní Jiřího Bulise s Janem Beránkem, zpívají herci HADivadla (1998, studio Pivox)
  3. SONETY — HAMLET — VYZNÁNÍ — zhudebněné Sonety Williama Shakespeara, zpívají studenti JAMU (2000, studio Pivox)
  4. QUAKVARTETO — PRŮVANY — (2001, studio Pivox)
  5. Vznešené vášně — zhudebněné básně Lenky Chytilové pro stejnojmenné představení (2005, studio Pivox)
  6. Sonety — Večer tříkrálový — Inspirace — zhudebněné sonety Williama Shakespeara, zpívají studenti JAMU (2008, Pivox)
  7. CD+knížka «Setkání/Stretnutie» — zhudebněné básně Jana Skácela a Milana Rúfuse. CD je součástí knížky obsahující texty obou básníku v originále i s vynikajícími překlady Pavly Váňové do angličtiny (2012, Carpe Diem)
Powered by Dabsys CMS | Designed by DIRECTIVE
Copyrights © Dabs 2010